Divadelní soubor Li-Di vznikl někdy kolem roku 1996 a zpočátku byl jen
přidruženou aktivitou pro žáky Literárně dramatického oboru litoměřické Základní
umělecké školy.
Tehdy mu ještě zcela chyběly výraznější ambice a mluvit o divadelním souboru se
dalo jen s velkým přimhouřením oč í. Nicméně tehdejším členům, a hlavně paní
učitelce, nechyběla vůle vykřesat z původně nesourodého tělesa jiskřičku
kolektivního nadšení. Navíc se podařilo, že se na správném místě ve správný čas
sešla skupinka mladých lidí, kteří velmi záhy našli společnou řeč.
U zrodu souboru stála Mgr. Ida, Venzhöferová a parta jejích žáků; Martina
Nováková, Eliška Sladkovská, Miloslava Kontrová, Aleš Pařízek, Veronika Lánská,
Petr Lánský, Zuzana Kulifajová, Zora Pištěcká, a určitě i řada dalších, kterým
se omlouvám, že jsem si na ně hned nevzpomněl. Ne proto, že bych nechtěl, nebo
na ně vzpomínal ve zlém, ale vyjmenovat z těch desítek lidí, kteří už souborem
Li-Di prošli, těch několik, kteří se snad dají označit za jeho zakladatele, je
úkol hodný mýtického Herkula. Ostatně ani jeden z těch, kteří se na vzniku
souboru podílel, určitě netušil, že zakládá tradici, která snad má šanci přežít
i několik desítek let.
Poté se soubor vrhl, rozšířen i o menší žáky Literárně dramatického oboru, i na
nejistou půdu pohybově výrazového divadla spojeného s autorskou poezii.
Výsledkem bylo inscenačně pohybové pásmo s verši Veroniky Lánské a hudbou již
zmíněného Jiřího Pakandla, Živly, které se zcela určitě stalo, co se početnosti
obsazení týče, dosud největším projektem souboru Li-Di. Zhruba do stejné doby
spadají i první přípravy na vznik občanského sdružení, které mělo souboru
poskytnout zázemí a určitou formální samostatnost, což činí s drobnými změnami i
nadále.
Další inscenací se již soubor posunul směrem ke klasické činohře. Byla jí hra
Přibližný pohled do vzdálené budoucnosti aneb svět ve 21. století. Lze říci, že
právě tato hra je přelomovým mezníkem, od kterého se již poč ítá ono pověstné
zdravé jádro a svým obsazením již napovídá i budoucí složení.
Zatěžkávací zkouškou se pro Li-Di stala hra se zpěvy od Aleše Pařízka a Jiřího
Pakandla, Dámská jízda aneb pánské trable. Zde se nejen konsolidoval definitivní
základ souboru, ale objevil se i nový směr, kterým se měl soubor napříště ubírat
- hudební divadlo.
Na tuto linii volně navázala i další inscenace. Zpěvy sladké Francie v režii
Vladimíra Jopka se staly zlatým břehem souborového repertoáru a pobavily
publikum na celé řadě přehlídek a vrcholových festivalů. Byly jakousi úlitbou na
oltáři souborových začátků, divadla poezie, ale i improvizačního divadla a
divadla hudebního. Lehkost a frivolnost francouzských lidových textů dala mladým
hercům prostor k uvolnění a fantazii, což si vysloužilo i určité uznání u
odborných porot.
Další větší inscenací a jakýmsi návratem ke kořenům a klasické dramaturgii byla
hra Václava Klimenta Klicpery, Veselohra na mostě, která již nestála jen na
přitažlivosti mládí a temperamentu herců, ale též na perfektním zvládnutí textu
předlohy a pochopení charakterů a vztahů postav.
Zatím poslední inscenací je pohádka Zlá princezna a tři mandaríni od autorky
Karly Voglové, kterou upravil Aleš Pařízek.
Čarovný Květ na motivy pohádky Zlá princezna a tři mandaríni
Pohádka se odehrává v čínském císařství, kterému vládne zlá princezna Ohnivý Květ a její tři rádci - mandaríni. Dalšími důležitými postavami jsou rikša kuliové - sluhové, kteří princeznu vozili ve vozíku zvaném rikša. Jak už to v pohádkách bývá, i v této bojuje dobro se zlem, kterým pomáhají hodná kmotra Liu Čiu a lstivá čarodějnice Zlý dech.
Pohádka je určena pro děti od 6ti let.
Pro děti od 6ti let.