Obsah:  

NOPOĎ - Nový Bor

První rok činnosti 2004
 
Založení a první hra

   Dne 21.3.2004 byla první schůzka budoucího souboru NOPOĎ v Navrátilově sále. Přišly tam téměř výhradně ženy a děvčata, kromě Pepy (pan Valtrštajn- první režisér, vedoucí  a autor názvu souboru) a Jarka ( pan Hylebrant tehdejší ředitel divadla v Novém Boru) tam nebyl žádný představitel „silnější části lidstva“. Dozvěděly jsme se, že by chtěli zahrát pohádku o  Popletené princezně a to prosím v rámci divadelní prohlídky „Dospělé dětem 2004“ pořádané Městským divadlem Nový Bor ve dnech 23-25.4.2004. Rukavice byla hozena, jen to zvednout. Nakonec vše dobře dopadlo, přišel mezi nás Michal, nadšený divadelník, hudebník a kamarád, současně s ním Tomáš S. a nakonec Honza se Štěpánem, kteří s divadlem neměli vůbec žádné zkušenosti.
   Herce jsme měli, jenom času bylo málo. Nicméně 25.4.2004 ve 12 hodin se konala 1 NOPOĎ- ácka premiéra. 
NOPOĎ = Novoborské Obrozenecké Prozatímní Ochotnické Divadlo.
Zakládající členové(zejména ti, co vydrželi alespoň jednu sezónu : Josef Valtrštajn, Judita a Kristýna Brožovy, Pavlína Kravcivová, Dana Bílková, Tereza Hanušová, Michal Vaněk, Tomáš Spejchal, Jan Valenta, Stěpán Kňákal,
 později Hanka Štroblová, Jindra Stínková, Irena Vaňková, Ida Juřicová.  
No nevím jestli to bylo o popletené princezně, nebo o popleteném souboru, ale my i dětičky se bavili, horší to bylo už s porotou. Pohádku jsme ještě jednou předvedli v rámci oslav vstupu naší republiky do EU na Novoborském náměstí. Opět s velkým „úspěchem“ hlavně co se týče popletenosti celého souboru – ta princezna byla snad nejnormálnější.
Postavy a obsazení :
Král – Michal Vaněk
Princezna – Kristýna Brožová
Princ- Jan Valenta
Vypravěč- Štěpán Kňákal
Čarodějnice – Judita Brožová
Text, režie – Josef Valterštajn
Hudba a text písně – Pavel Brož
Pozn. Ta písnička, tedy její interpretace dopadla nejhůř, od té doby mám husí kůži jen když padne návrh, že bychom měli něco zapět. Ne, že by někteří neuměli zpívat, ale…

 
24.6.2004, Česká Lípa: Vernisáž

   Vzhledem k tomu, že náš soubor  čítá nejenom skvělé herce, ale  také má nebo bohužel v současné době jenom měl skvělou výtvarnici, Hanku Štroblovou – šije a batikuje šaty , která uvedeného dne pořádala  se dvěmi dalšími kamarádkami, šperky Katka Böhmová, malované hedvábí Radka  Zrůbková, vernisáž v butiku  na náměstí v České Lípě. My jsme se jí snažili pomoci hlavně jako manekýnky a kluci, Honza se Štěpánem, jakožto moderátoři večera. Akce byla v celku úspěšná, až na mírnou popletenost našich moderátorů, ale dívky, ty byly přece skvělé – hlavně ty šaty, šátky a šperky co předváděly.

   
24.7.2004, Skalice u ČL: Mejdan s bagrem

   Divadlo je především  hra a zábava a  není jenom o zkoušení ale je především o lidech, kteří tuto činnost provozují. Ty lidičky především musí hraní divadla milovat, musí být ochotní tomu věnovat čas a energii,ale také se musí znát, aby jim to co nejlépe šlo.  Proto jsme se dohodli, že náš soubor utužíme  při neformální zábavě na zahradě u Brožů ve Skalici u České Lípy. Bohužel v době, kdy se mejdan konal zrovna se  nedalo mluvit o zahradě, ale spíš o parkovišti pro bagry, vzhledem  k úpravě břehu potoka, který tvoří jednu z hranic pozemku. Nicméně akce se vydařila, probrali jsme kdeco, málem vyklopili chudinku Idu do potoka i s jejím invalidním vozíkem, zahráli sousedům skvělou muziku z CD, pojedli poveselili, někteří až do „pozdních“ ranních hodin. No, bylo to moc fajn, dohodli jsem se, že pro velký úspěch to zopákneme i další rok. Mimo jiné, jedna naše členka 

  Zkoušíme…: září 2004 – únor 2005

   Divadelní  soubor je přece od toho, že hraje a nejlépe nějakou hru. Usoudili jsme, že Shakespearem  začínat bychom neměli, tak (nápad  Honzy Valenty) jsme se dohodli, že nastudujeme hru „Dívčí válka“ od F.R. Čecha. Pochopitelně jsme měli opět problém s obsazením. Neměli jsme Bivoje. No, co lepšího nenapadlo naše chytráky, že skvělým Bivojem bych mohla být já (Judita B) vzhledem k mým proporcím a dlouhým blonďatým vlasům. Naštěstí mě zachránil Tomáš Dokoupil. Také nám odešla naše plánovaná představitelka Vlasty, Hanka na dlouhý pracovní výlet do zahraničí. Její roli převzala mezitím nastoupivší Jana Lovecká.  Zkoušet jsme měli kde, díky vedení města a divadla Nový Bor,ale nastaly problémy s financováním.  I to se uspokojivě vyřešilo, jednorázovým peněžitým darem od města, jenže co dál. Tak přišlo:

NOPOĎ – občanské sdružení  

   Rozhodli jsme se, že založíme občanské sdružení , přípravný výbor ve složení Jindra Stínková, Jana Lovecká  Judita Brožová podala žádost o registraci, vypracovala stanovy a od  1. 12. 2004 jsme  registrováni u Ministerstva vnitra ČR jako Novoborské obrozenecké prozatímní divadlo “.  NOPOĎ - Bohužel při sepisování žádosti a stanov jsme vynechali slovo ochotnické,zkratka NOPOĎ nám ale zůstala.  

28.  2. 2005 19:00 Městské divadlo Nový Bor: Dívčí válka, premiéra  

   A bylo to tady, premiéra. Už se s tím nedalo nic dělat, jen doufat že se to povede.
Bylo to o to horší, že mezi námi byli lidé, kteří stáli poprvé na prknech co znamenají svět a to jich nebylo málo Na tom všem se podíleli:
Vlasta – Jana Lovecká
Přemysl – Michal Vaněk
Lumír – Jan Valenta
Kazi – Dana Bílková
Bivoj – Tomáš Dokoupil
Šárka – Kristýna Brožová
Ctirad – Štěpán Kňákal
Častava – Pavlína Kravcivová
Vojen – Tomáš Spejchal
Okov Rakev – Tereza Hanušová
Scéna – Mgr. Jindra Stínková, hudba –  Michal Vaněk, kostýmy – Hana Štroblová
Hudební spolupráce – Irena Vaňková, inspicient – Ida Juřicová, světla a technická spolupráce – Václav Nedvěd, Michal Lovecký
Režie – Judita Brožová

Nervozita byla veliká, trému měli všichni. Nejvíc nervózní byli režisérka Judita  s ředitelem divadla Jarkem,  kteří si nechtěli ostudu před tolika lidmi, vždyť na premiéru přišlo 200 lidí. Proto, notně povzbuzovali své „ovečky“, že to zvládnou, mají  to nazkoušené, vždy se ze všeho dá vybruslit a podobně. Když se otevřela opona, a všechno to začalo, tak se nám zdálo, že se diváci moc nebaví. Pořádný výbuch smíchu vyvolal až příchod Lumíra. Diváci postupně roztávali, my se dostali do tempa a šlo to jako na drátkách., bavili jsme se všichni. No pochopitelně, bylo tam pár kiksů jako vynechané repliky, problémy s rekvizitami a podobně,ale to jsme věděli my, diváci nic nepoznali.

Bohužel tato premiéra nám nepřinesla jenom radost, ale i starost. Jindra Stínková, naše výtvarnice a „logopedka“ s námi tzv. rozvázala pracovní činnost. Napsala nám dopis, kde uvádí své důvody. V něčem měla i pravdu, ale každopádně je to škoda a  nejenom pro nás.

6.3.2005, Česká Lípa: Soutěž o Pohárek SČDO a  Kandrdásek

   O postup do národního kola soutěže o Pohárek SČDO a mladých adeptů do 18-ti let  Kandrdásek, se bojovalo v monologu a dialogu v Jiráskově divadle v České Lípě. Této soutěže se zúčastnili mimo jiné i naši dva členové s dialogem ze hry Oscara Wilda Jak je důležité míti filipa i naši dva členové Pavlína Kravcivová a Jan Valenta, as monologem Tereza Hanušová . Bohužel nikdo z nich nepostoupil.

Vyrážíme do světa: 31. 3. 2005, Kulturní dům Brniště 

   „ Divadelní společnost se nebála navštívit místo s více než padesátiletou divadelní tradicí, na jevišti brništského kulturního domu se tak strhla divoká Dívčí válka“
Náš soubor se opravdu jen tak něčeho nezalekne a navíc, tato scéna a místní lidé nám tak docela cizí nebyli, vždyť naše 2 členky Judita a Kristýna Brožovy na místních prknech odehrály, odrežírovaly nejméně 4 sezóny, než se odstěhovaly do Skalice u České Lípy a láska k divadlu je přivedla do NOPOĎ. Nicméně, diváci se bavili, my také a o tom všem právě napsala Šárka Mercová do Českolipského deníku.

Pálení čarodějnic v Novém Boru: 30.4. 2005

   S geniálním nápadem upálit tři naše členky Danu, Terezu a Týnu za vydatné pomoci Vaška, Tomáše S – drábové a Tomáše D – kat, přišla Jana. V rámci oslav „Čarodějnic“ na náměstí v Novém Boru byl vynesen ortel nad nimi a  za své prohřešky skončily na hranici.
Tomu všemu nadcházela „důkladná“  příprava. Jedno odpoledne a večer jsme se sešly, napsaly řeč a zároveň připravily kostýmy. Bavily jsme se u toho báječně. Pak jsme to vše vysvětlili klukům a šlo se na věc. Akce se povedla, holky nakonec byli zachráněny statnými jinochy a pak se tančilo, veselilo až do časného rána.

  
Napsali o nás...

Dívčí válka podruhé: 4.5. 2005, Městské divadlo Nový Bor

   Povzbuzeni úspěchem a i přáním některých našich příznivců jsme uspořádali další představení Dívčí války  na naší domácí scéně. Atmosféra byla bezvadná, bavili se všichni, jenom diváků bylo podstatně méně, přišlo 80 lidí. Nevím jestli to bylo tím, že v květnu už lidé mají vzhledem k počasí jinačí zájmy, nebo jsme už byli okoukaní ?! Nám se hrálo velmi dobře, bylo vidět, že jsme sehranější, máme to víc zažité, ovšem chybičky se zas vloudili, ale jak moudro praví „chybami se člověk jenom učí“.

9.6.2005: LDL – Libochovické divadelní léto

   Tak abychom se jo ukázali, tak jsme se přihlásili na LDL, což je přehlídka amatérských divadelních  souborů v překrásném městečku kousek od Litoměřic. Libochovice mají obrovskou divadelní minulost, tam se hraje ochotnicky divadlo 100 let a několik desetiletí se tam koná přehlídka amatérských divadelních souborů . Toto místo také  nebylo pro nás úplně neznámé – Judita tam několik let hrála jako členka Scény Libochovice  a Týna se tam narodila.  Je to přehlídka se vším všudy, tedy  s diváckou soutěží a  s porotou a v neposlední  řadě možností postupu do vyšší soutěže.  U diváků jsme měli celkem úspěch – přišlo cca 50 diváků, kteří se vyjádřily v celku kladně, nehledě na to, že Dana obětavě hrála se sádrou na noze  a Štěpán div nespadl, díky klouzavému povrchu na jevišti a ponožkám mezi diváky. Jak podotkla jedna starostlivá divačka, že na tohle bychom si měli dávat pozor. Porota nám vytkla kdeco, hlavně pomluvila náš výběr hry. Přesto nám nakonec udělila čestné uznání za kostýmy – tedy Hance Štroblové a u diváků jsme skončili na pěkném 6-tém místě.  Hádejte kdo vyhrál u diváků – no přece místní.

25.6.2005: Sklářské slavnosti v Novém Boru

(my musíme být všude)
   Naše Jana (Jana Lovecká) z titulu své funkce byla jednou z pořadatelů skvělé akce konané na oslavu sklářského řemesla která v Novém Boru má obrovskou tradici. NOPOĎ, alespoň některé členky , kromě Jany, Tereza a Týna nemohly chybět. Jana,  byla všude a Terka s Týnou pomáhaly u kola štěstí, kde lidé mohly vyhrát krásné věci ze skla.

„Bagr“ bez bagru, Skalice u ČL: 16.7. 2005

   Již podruhé jsme se sešli v našem sídle (sídlo občanského sdružení totiž je ve Skalici u České Lípy) na zahradě u Brožů, abych jednak oslavili svátek Týny, rozdali scénáře k nové hře, rozdělili role, dohodli se ohledně naší divadelní dovolené spojené se seminářem a v neposlední řadě se pobavili. Na zahradě už nestál žádný bagr a kromě hromady dřeva bylo tam docela uklizeno a útulno, ale název akce už zůstal.
Tentokrát jsme vsadili na klasiku, dohodli jsme se, že zkusíme něco náročnějšího a to od Carla Goldoniho Poprask na Laguně. Na divadelní prázdniny jsme měli odjet na Malou Skálu na jednu  kouzelnou chaloupku. Byla to nabídka maminky jedné naší členky Pavlíny Kravcivové,  ale nakonec vše dopadlo jinak  Naší „sponzorce“ se nějak znelíbila Jana a vše na poslední chvíli odvolala. Byli jsme tam téměř všichni, také naše „sponzorka“ a kromě našeho souboru se akce zúčastnil také náš kamarád a budoucí kuchař Bohoušek.- Boguš- Ramba  Tato akce byla zpestřena  pro některé mimo jiné i noční jízdou teréňákem, na který nás  pozval náš „řidič“ Milan.

8.-12.8.2005: Krompach

   A přece jsme jeli na soustředění, Janě se nějakým zázrakem podařilo ve velice krátké době sehnat náhradní prostory pro nás v areálu Dětského domova Krompach. Pobyt jsme měli zdarma a v celém areálu jsme byli sami, protože dětičky byli někde na výletě. Bylo nás 8 až   18 včetně lektora Ladislava Vrchovského a našeho Bohouška. Bohužel nemohli všichni  pobýt po celý týden, v průběhu se nám roznemohl Honza, tak proto ten nestálý počet.
   V pondělí za velice chladného letního rána se sešla naše základní sestava na náměstí v Novém Boru a vyrazili jsme auty do ještě větší zimy. Areál dětského domova jsme našli snadno, paní ředitelka nás ubytovala a bylo to. Měli jsme k dispozici několik pokojů, kuchyň  společenskou místnost, koupelny, záchody a také jsme mohli používat tělocvičnu. Z nám přidělených místností jsme neměli dobrý pocit, byly velmi chladné a neútulné.

   Po celý pobyt jsme si stanovili pevný program včetně služeb s mytím nádobí a úklidem . Šlo nám hlavně o to, abychom se také přiučili divadelnímu řemeslu a to jak dýchat mluvit tvářit se  a podobně, co se nás snažil právě naučit náš lektor Láďa, který přijel z daleké Ostravy  v pondělí dopoledne. (Je to uznávaný odborník ve světě divadla a naštěstí dobrý kamarád Jany, tak si na nás udělal čas) Odborný program jsem vždy měli ve třech blocích, pop dvou hodinách dopoledne, po obědě a večer.  Také jsme naplánovali výlety do okolí a to na nedalekou rozhlednu a v pátek dopoledne  na hrad  Oibin (Německo). Na rozhlednu vzhledem k počasí nakonec šli jenom   Jana s Láďou a den předtím sólově Tomáš D. Večery jsme strávili buďto v hospodě, nebo v naší kuchyňce u dobrého moku při historkách Ládi a Bohouška. Hodně jsme se nesmáli, někdy se i báli a v neposlední řadě se hodně naučili.
   Při našich cvičeních jsme také rozebrali hru, padli návrhy o předělání Laguny do moderní podoby- ne rybáři, ale např. ruské důstojníci, bezdomovci a podobně, přitom tak trochu zhoustla atmosféra, ale nakonec se vše vysvětlilo a urovnalo.  Taky jsme se nechali inspirovat domovem a napsali pohádky, které jsme chtěli přednést dětem na vánoce. 
   Nakonec se i počasí umoudřilo, pobyt jsme zakončili výletem na  Oibin a skvělým obědem v jedné z místních restauraci. Tato akce nám dala  hodně jak z lidské tak z odborné stránky.

  

Opět Dívčí válka: Vodní hrad Česká Lípa, 27.8.2005

   Hrát na Vodním hradě (není tam pořádné jeviště, zákulisí, opona)  se většině členů ze souboru zdála být skoro nemožné, ale nic naplat bylo to domluvené byla nám slíbena byť symbolická, ale přece jenom odměna, tak se šlo na věc.  Přijeli jsme tam s velkou časovou rezervou a to proto, abychom to vlastně na místě vymysleli jak co upravit, aby to nějak vypadalo a taky udělat zkoušku. Měla to být derniéra , tak se řeklo, že  to musíme vychutnat. Naši původně otrávení herci se do toho dali s takovou vervou a elánem, že pobavili nejenom diváky (přišlo jich celkem dost), ale především sebe. Přidávali text, vymýšleli další fórky.  Kastelán Petr Brambor s kouzelnou čepičkou mochomůrkou na hlavě nám pak děkoval a my také jemu, že nám to umožnil.

21. 9. 2005: Rozloučení s Týnou

   Naše zakládající členka Kristýna byla první z našich řad, kteří nás, byť nedobrovolně, opustila. Nastoupila  na Ostravskou univerzitu  na studia. Nejedná se sice o naprostý odchod, ale vzhledem ke vzdálenosti už bude trochu obtížnější obsazovat ji do nových rolí. Škoda, ale život jde dál a určitě bude dost příležitostí se s ní vídat, nehledě k tomu, že to je dcera vedoucí souboru a režisérky Judity. A tak se budeme snažit nějakou tu roličku jí přišít. 

25.11.2005: rozsvícení vánoční výzdoby města Nový Bor
Mikulášská nadílka

   Každý z nás si pamatuje jaké to bylo, když jako dítě se bál čerta, těšil se na mikuláše, na anděla a hlavně na dárečky. Kdo jiný, než naše Jana (Jana Lovecká ved. odboru školství a kultury MěÚ v N.B) vymyslela, že v rámci začátku adventu a rozsvícení města, se naši členové zahrají na Mikuláše, čerta a anděle a budou rozdávat dětičkám kteří se přijdou podívat na náměstí cukrovinky, poučení a rady do života. Této akce se zúčastnili oba Tomášové, Jana, Dana, její sestra, Ála, Vašek,  Ida  a Terka. Díky.

20.12.2005: Vánoční besídka v DD Krompach

   Přišel čas, abychom splnili co jsme slíbili a uspořádali pro děti, kteří bohužel nemohou být se svými rodiči ať proto, že je nemají nebo  různé jiné důvody jim brání být spolu na vánoce vánoční besídku. Nebyli jsme tam sice všichni , také vzhledem k počasí,ale i tak se jednalo o podařenou akci. Děti určitě potěšili Michal Vaněk , který  se svým souborem Matýsek zahrál loutkovou pohádku, Dana přednesla básničku, Honza pohádku  kterou vymysleli během letního soustředění v prostorách dětského domova. Celou akci uváděla Jana a do jejího projevu vstupoval Dalibor se svým neobvyklým zpracováním vánoční koledy ( bitch). Přítomni byli ještě Štěpán a Tomáš D. a v neposlední řadě ing. Radek Nastič starosta města Nový Bor, který dětem předal peněžitý dar . Děti dostali pod stromeček kromě peněžitého daru nové  i  starší hračky ze sbírky města a našeho sdružení.

Poprask kolem „Poprasku na Laguně“: září 2005 – březen 2006

   Kolem poprasku na Laguně bylo hodně poprasku. Hrálo nás hodně, celkem 12 lidí, ačkoliv se nám podařilo zlanařit nové lidi (Ála, Dalibor, Petr, Klára, Tomáš R.), měli jsme role obsazené, ale to, že postav bylo hodně byl ten největší kámen úrazu. Skoro vždy nám někdo chyběl a jelikož se jedná o situační komedii a  téměř ve všech obrazech se vyskytují skoro všichni postavičky, zkoušet se dalo velice obtížně. Věděli jsme, že jsme si dali těžký úkol, ale mysleli jsme si , že když už máme takovou průpravu z léta soustředění v Krompachu), to zvládneme. Největší problémy nám způsobil nakonec Honza, který měl hrát Toffola, ale ačkoliv se mu v létě role i celá hra líbila, najednou prohlásil, že to je blbost a přestal chodit na zkoušky. Myslíme si, že to bylo hlavně tím, že se mu nedostalo tolik individuálního prostoru jako v dívčí válce v roli Lumíra, tady se musel zcela podřídit pokynům režisérky, což vedlo k nemálo rozepřím. Museli jsme si holt najít náhradu v osobě Petra, který sice v životě nehrál, ale hodně nám pomohl v tom, že jsme mohli zkoušet. Nakonec se vrátil i Honza, a dostal  milost od souboru, že může odehrát premiéru (přece jenom mu to šlo lépe než Petrovi, kterému ještě jednou moc děkujeme). Hodně nám také pomáhala při zkouškách Týna, která přijížděla z Ostravy rovnou na naše zkoušky a bohužel téměř vždy musela zaskakovat za někoho nepřítomného.    Také byl problém s kulisami, protože naše výtvarnice Jindra nás opustila, tak jsme museli hledat někoho jiného. Představu jak by scéna měla vypadat jsme měli utvořenou, ale kdo nám to nakreslí plány, provede technicky  a namaluje. Nečekaná pomoc přišla ze strany Štěpána, který zajistil nejenom nakreslení plánků (jeho tatínek pan J.Kňákal ), ale zajistil i výtvarnici studentku sklářské školy Evu N, která navrhla scénu a také vše namalovala v rekordně krátké době. Vyhotovení konstrukcí a panelů zajistil Michal Vaněk pomocí svého tatínka a našeho kamaráda Milana.  Díky moc všem. Hudbu, jak jinak než na poslední chvíli připravil opět skvěle Michal, pouštěl Tomáš Růžička.

30.3.2006 Městské divadlo Nový Bor: Poprask na laguně - premiéra

   Už je to tady, po nepřiliž úspěšné generálce jsme s obavami i tak trochu i se strachem očekávali jak dopadne premiéra. Tentokráte jsme nachystali občerstvení nejenom pro nás,ale i pro diváky. Hlavně díky našim sponzorům jsme měli pizzu, víno a náš šikula Tomáš napekl skvělé tiramissu a také nesměli chybět olivy, jak jinak, vše v italském stylu. Doufali jsme, že s tím navodíme správnou atmosféru a nebudeme muset čekat dlouho na vytoužený smích diváků. Opravdu, nečekali jsme dlouho,ale největší výbuchy smíchu přivodil Štěpán se svým koktavým patronem Fortunátem. Hra se skvěle rozjela, vše nakonec dopadlo dobře, až na některé maličkosti, ale to jsme poznali jenom my.

Osoby a obsazení:

Patron Toni zvaný Platejs, patron rybářské bárky – Tomáš Dokoupil
 
Paní Pasqua zvaná Bandaska, žena patrona Toniho – Ida Juřicová ( Klára Kohoutková)
 
Lucietta zvaná Kleveta, sestra patrona Toniho – Alena Bábová
 
Beppo zvaný Sardinka, bratr patrona Toniho  – Tomáš Spejchal
 
Titta-Nane zvaný Tarantule, mladý rybář – Dalibor Vaněk                 
 
Patron Fortunato zvaný Treska, rybář – Štěpán Kňákal
 
Paní Libera zvaná Kastról, manželka patrona Fortunata  – Jana Lovecká
 
Orsetta zvaná Makarón, sestra paní Libery  – Dana Bílková
 
Checca zvaná Sejreček, též sestra Libery – Tereza Hanušová
 
Patron Vicenzo, obchodník s rybami – Václav Nedvěd
 
Toffolo zvaný Drenda, lodičkář – Jan Valenta ( Michal Tretter)
 
Isidoro, vyšetřující komisař u trestního soudu – Michal Vaněk
 
Hudba – Michal Vaněk  Scéna – Eva Nováková  Technická spolupráce – Milan Rejzek
 
                                  Režie – Judita  Brožová

30.4.2006: Pálení čarodějnic v Novém Boru

   Když se něco jednou povede proč to nezopakovat, v návaznosti ne veliký úspěch z loňska jsme si zopákli naše vystoupení v rámci oslav svátku čarodějnic na náměstí v Novém Boru. Trošku se pozměnilo složení, místo třech čarodějnic jsme měli čtyři, drábů bylo méně ,ale náš skvělý kat nám zůstal. No podívejte se, nejsou roztomilí  fotky od Terky

1.5.2006, Nový Bor: Pohádkový les

   DDM Smetánka v Novém Boru každoročně pořádá pro děti v první májový den dopoledne akci pod názvem „pohádkový les“. Akce spočívá v tom, že v nedalekém lesíku se pohádkové postavičky na různých místech přiměnou dětičky, někdy i rodiče k provedení nějaké „sportovní“ činnosti. Za což jsou odměněny razítky a po absolvování všech úkolů sladkosti a diplomem .  Jako správní divadelníci  jsme ani tady nemohli chybět. Terka si opět zahrála na čarodějnici, Týna byla moucha polapená do sítí, Vašek hodný čert, Tomáš pěkně trhlý kozel, Ála chudinka se potila v kostýmu prasete a  naše Judit jenom o vlas unikla osudu ztělesnit jednoho z Teletubies.  Brr….   (ještě že si  našla dobrou výmluvu  …)
 

6.5.2006, MěÚ Nový Bor: Svatba

   ,,Miluji život, protože mi dal Tebe. Miluji Tebe, protože jsi můj život.“ John Lennon
   IDA JUŘICOVÁ a VÁCLAV NEDVĚD oznamují, že budou oddáni dne 6. května 2006 ve 13.00 hodin na radnici v Novém Boru.
   Přesně tato slova stojí na svatebním oznámení našich dvou milých spoluochotných herců. Vašek nebyl jeden ze zakládajících členů, přišel k nám někdy na začátku roku 2005. Po nedlouhém čase se dali s Idou dohromady, začali spolu bydlet a takto nastartovaný vztah završili onou zmíněnou svatbou. Šest divadelníku: Jana, Judita, Týna, Terka, Tomáš S. a Dalibor se účastnilo slavnostního obřadu. A nebyli bychom správní divadelníci, kdybychom jim nepřipravili divadelní překvapení. Nejdříve jsme plánovali Idu Vaškovi unést, ale při pohledu na Vaška, jsme si to rozmysleli. Terezka přednesla před obřadem snoubenců. Báseň od Josefa Hory a my ostatní jsme se tiše vytratili před koncem obřadu a počkali si na novomanžele venku. Tam jsme přednesli následující řeč: Milá Ido, milý Vašku, i když to tak vypadá, nechceme Vám tropit ze svatby frašku. Seznámila vás prkna, co znamenají svět, tak nám dovolte vás chvíli pozdržet…A předvedli jsme úryvky z Dívčí války na téma manželského života. Poté jsme předali dar(krásně zabalenou lampu), vyfotili se a popřáli jim hodně štěstí.

6.7.2006: ulice Nového Boru – Divadlo za sklem

   V roce 2006 už náš soubor fungoval třetím rokem. Zkoušeli jsme hry, vystupovali na nejrůznějších akcích pro veřejnost, stali jsme se známými tvářemi. Naše sláva ovšem měla krátké nohy. Tak jak to udělat, abychom se ještě více takříkajíc proflákli? Jana přišla se skvělým nápadem. Začneme pořádat vlastní divadelní festival. Nápad to byl náramný, byla s ním spojena spousta práce, zejména práce Jany, protože festival pořádá s námi i město Nový Bor. Bez něj by to jaksi nešlo. A název? Nový Bor je proslavené sklářské město. Festival ¨se navíc odehrává přímo v ulicích města, tudíž má divák pocit, že ho od herce opravdu dělí jen malá vrstvička skla.
   Jako pořádající soubor jsme samozřejmě museli přijít se svou troškou do Mlýna a tak jsme 6.7. v 17.00 hodin vystoupili s Popraskem na Laguně. Hráli jsme na louce před Sorentem. Hra byla maličko přeobsazená, kůži nám zachránili Týna a Michal Tretter,z českolipského ochotnického souboru (který nám jaksi zbyl dodnes), kteří zaskakovali za nemohoucí herce. Bylo příšerné vedro, ale koneckonců Itálie je Itálie, ne? Představení i celý festival se nám povedly.
 

Kdo k nám na festival přijel
a s čím se ho účastnil si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Návrat k Dívčí válce: 11.7.2006, Sloupské lesní divadlo

   Do lesního divadla jsme přijeli v plném počtu a plně vybaveni kulisami. Nakonec jsme je ale vůbec nepotřebovali, hrad i palisády nám krásně nahradili skály. Použili jsme jen záchod a lavičky s pařezy, abychom si měli kam sednout. Měli jsme pocit, že jsme se opravdu ocitli ve středověku a plně se vžili do svých rolí. Byl krásný letní večer, přišlo hodně diváků a my jsme odehráli nejlepší Dívčí válku za celé působení našeho souboru.
 

15.7.2006: mejdan už podruhé bez bagru

   Jak už tu jednou bylo řečeno, nejen prací je člověk živ. Musí se také bavit. A jelikož se z nás  za ty roky stala skvělá parta, náš mejdan opět bez bagru jsme nemohli vynechat. Oslavil se opět Týna svátek, sešli jsme se opět na zahradě u Brožů a jako obvykle se slavilo, popíjelo, tancovali a povídalo dlouho do noci. Děkujeme za chápavé sousedy.  
 

Září 2006 – duben 2007: zkoušíme novou hru

   Velké letní prázdniny znamenají vždy i prázdniny od zkoušek. Prázdniny ale nemá naše režisérka, která přes léto pilně pročítá scénáře. Do této akce zapojí i svou dceru Týnu a vybrané scénáře potom dávají číst ostatním hercům. Zkoušet se začíná v září.
   Na rok 2007 jsme vybrali hru Agentura drahoušek od pana Rudolfa Trinnera.Jedná se o komedii, která nám svými postavami  nenáročností scény zcela vyhovovala. Nová sezóna nám ale kromě nové hry přinesla i tři nové členy:Jirku, Petra a Víťu. Jirka s Petrem hned dostali role v Agentuře, Víťa alternuje Petra a stará se zvukovou aparaturu a techniku vůbec.
   Zkoušení šlo pomalu a těžko. Největším problémem byla špatná docházka na zkoušky a vypadnutí některých herců. Zachránili nás ale zmíněný nově příchozí, Jirka se roli naučil za měsíc.Nejméně problémů s rolí měl jako vždy Tomáš Dokoupil, vždy chodil včas a uměl text. Problémy neměly ani holky, jen klukům co v životě nehráli jsme museli pomoct. Na zkouškách byla také hodně často Týna a nešetřila kritikou. Radila ostatním co vylepšit, kde něco říci jinak a podobně. Po dlouhých měsících zkoušení a příprav a po absolvování generálky se přiblížil datum premiéry. Než se tak stalo, stihli jsme ještě pár dalších akcí.
 

16.11.2006, Městské divadlo Nový Bor: Laguna potřetí

   Tak to se nám ještě nestalo. Na naše druhé představení Laguny v Městském divadle se prodalo v předprodeji tak málo lístků, že naše režisérka uvažovala o zrušení představení. Nakonec jsme jí ale přemluvili, že určitě diváci přijdou, a hrálo se. Pravda, diváků mnoho nebylo, ale za to my jsme si hraní pořádně užili. Diváci neprohloupili a my jsme byli rádi, že jsme si mohli zahrát. Opět o našem představení byl článek v Českolipském deníku, kde reportér upozornil na zajímavou věc. A sice, že máme v souboru dva Vaňky, ale vůbec nejsou příbuzní. To, že se naši kluci jmenují stejně, určitě nezaregistrovalo více z nás.

Prosinec 2006, Nový Bor: Mikuláš 2x jinak 

Únor 2007, Nový Bor: Masopustní průvod

    Další tradicí, kterou jsme v Novém Boru obnovili, je Masopustní průvod.Náš průvod se konal v rámci česko – brazilských dnů, které se v Novém Boru pořádaly. Začátek průvodu byl u kina, když jsme tam dorazili my, už tam byla fůra lidí. Samozřejmě jsme všichni měli masky: Terka šla za kočku, Danča za cikánku, Ida s Vaškem za doktory, Týna za jeptišku, Tomáš S. za fotbalistu, Tomáš D. byl ve středověké kostýmu a dostával od starosty klíč od města, Víťa zlanařil jednoho ze svých synů a šli za jaro. Všichni jsme dostali bedny plné koláčů a naším úkolem je bylo rozdávat lidem. K našemu překvapení se lidé dost upejpali, nechtěli si moc brát, i když byli koláče zadarmo. Nakonec jsme ale všechny koláče udali. A i když nám do kroku hráli žhavé brazilské rytmy, všichni jsme byli zmrzlí jako preclíci.

18.4.2007, 19.00, Městské divadlo Nový Bor: třetí premiéra

   Ano, tento den byl stanoven jako datum světové premiéry našeho nastudování hry Agentura drahoušek. Herci byli značně nervózní, nervozitu umocňovalo i vědomí dvou začátečníků ve stěžejních rolích. Navíc naše premiéra neměla dostatečnou propagaci, takže o ní věděli hlavně kamarádi a příbuzní herců, navíc jsme do premiéry šli s pocitem jakési nedodělanosti hry. Zkrátka věděli jsme, že bychom potřebovali ještě alespoň měsíc na to, abychom se do svých rolí mohli pořádně opřít. Nakonec to ale nedopadlo tak zle. Diváků přišlo dost a určitě se bavili. Jen nám na rtech zůstává hořká pachuť vědomí, že to byla naše nejslabší premiéra.

Osoby a obsazení:

Emil Kohout, učitel zpěvu – Petr Heřmanský, (Vít Chalupníček)

Eliška Kohoutová, jeho žena, majitelka Agentury drahoušek – Ida Juřicová, (Judita Brožová)

Jaroslav Kohout, jejich syn – Jiří Focke, (Michal Tretter)

Gabriela Sladká, reprezentantka fy. Lamé Žereté – Dana Bílková

Kateřina Dvořáčková, studentka – Tereza Hanušová

Barbora Čamrdová, vdova – Jana Lovecká

Kurt Šutrštajn, bavorský sedlák – Tomáš Dokoupil

Pan Pacička, stařec – Václav Juřica

Hudba – Michal Vaněk, světla – Zdeněk Rejna, technika – Vít Chalupníček, režie – Judita Brožová.

1.5.2007, Nový Bor: Pohádkový les podruhé

   I letos jsme se zúčastnili skvělé akce pro děti a sice Pohádkového lesa. Účastnili se ale pouze někteří členové: Judita, Petr H., Terka, Tomáš D. Petr se převlékl za šuhaje, Tomáš za čerta a Terka byla za kočku. počasí bylo skvělé, děti také a můžeme tedy směle tuto akci zařadit mezi úspěšné.
 

14.-16.6.2007, ulice Nového Boru: Divadlo za sklem II

   Věrni tradici jsme i letos uspořádali divadelní festival Divadlo za sklem. Velký dík patří městu Nový Bor, Janě Lovecké a Tomáši Dokoupilovi a našim klukům, co tahali židleJ Počasí bylo nádherné jako minulý rok, divadelní soubory jeden lepší než druhý a lidí přišlo více než loni. Jsme tomu rádi, doufáme, že návštěvnost bude i nadále stoupat. Každý ze souborů si odnesl dárkový balíček s prospekty o Novém Boru a vázu s logem našeho festivalu. Výherní tři soubory jsme obdarovali nádhernými vázami ze sklárny Ajeto. I jim patří velký dík.

Kdo k nám na festival přijel
a s čím se ho účastnil si můžete prohlédnout v programu a fotogalerii.

26.6.2007, Vlčí Hora, Slavnosti bylin: Dívčí válka

   Tato akce se konala na Vlčí hoře v areálu firmy Nobilis Tillia. Za to, že jsme byli součástí programu, může naše dlouholetá kamarádka a výtvarnice Hanka Štroblová. Vydali jsme se sem zahrát Dívčí válku opět v poněkud pozměněné sestavě. Místo 3těpána hrál Ctirada Jirka, Terka hrála Častavu místo Pavly, Petr hrál Okova místo Terky a Vašek Vojena místo Tomáše S. Scénu jsme postavili po dlouhém rozmýšlení vevnitř v budově. Jak jsme poznali, bylo to dobré rozhodnutí, protože těsně před tím, než jsme začali hrát, začalo strašně pršet. Přivezli jsme si všechno, kromě paravanu na záchod, tak jsme museli improvizovat. Scénu jsme nakonec zdárně postavili a mohlo se hrát. Přišlo celkem dost lidí, bylo tam ale dost dětí, tudíž také dost hluk. Nám to ale zas až tak nevadilo a hru jsme si užili tak jako vždycky.
 

20.7.2007, skalní divadlo Mlýny: Dívčí válka

   I tady jsme se chystali zahrát Dívčí válku. Počasí bylo nádherné, při stavění scény jsme se všichni pořádně zapotili. Navíc nás prostředí skalního divadla v Mlýnech naprosto okouzlilo, zbývající čas do příchodu diváků jsme lenošili, fotili se a dýchaly krásný čerstvý voňavý lesní vzduch. Diváků přišlo požehnaně, byla obsazena snad všechna místa. Navíc jsme mezi diváky měli i čestného hosta: Laďu Vrchovského, který za námi přijel až z Ostravy , aby zhlédl naše představení a uspořádal pro nás divadelní soustředění. Všichni jsme se těšili na povedené představení. Naše snažení ale hned v prvních minutách představení přerušil prudký déšť, který bohužel neustal. Museli jsme proto představení zrušit. Domů jsme jeli sice s pár tisícovkami do divadelní kasičky, ale také mokří, zmrzlí a zklamaní.

21.7.2007, Skalice u ČL: Bagr už potřetí bez bagru

   Další krásnou tradicí je náš pravidelná každoroční sedánek u Brožů. Tentokrát se nás u nich sešlo hodně, sotva jsme se všichni vešli pod altán. Nebyli jsme zde ale jen herci, byli tam s námi i příslušníci obce divácké, totiž naši přátelé neherci a tak jsme je pořádně vyzpovídali. Na zahradě jsme seděli asi do dvou do rána a bylo veselo jako vždycky.

25.7.2007, lesní divadlo Sloup: Poprask na Laguně

   Oproti Dívčí válce, kterou jsme ve Sloupském divadle hráli loni, jsme tentokrát potřebovali všechny kulisy. Přeci jen jsme museli krásné skály zastřít kulisami s namalovanou zátokou a šikmou věží v Pise, abychom alespoň trochu navodili atmosféru slunné Itálie. Teplo nám Pámbu taky přičaroval a odehráli jsme skvělé představení. Stejně jako loni ve Sloupu jsme měli pocit, že jsme odehráli nejlepší Dívčí válku, i letos jsme odjížděli ze Sloupu s pocitem sakra dobře odehrané hry.

23.-27.7.2007, DDM Nový Bor: soustředění

   Jelikož toužíme se jako herci stále zdokonalovat ve svých dovednostech, i letos nás čekalo divadelní soustředění. Připravil ho pro nás opět Laďa Vrchovský, za což mu nesmírně děkujeme. Soustředění probíhalo od pondělí do pátku v DDM Nový Bor a probíhalo od rána do večera. Laďa nás vůbec nešetřil a my se snažili. Někomu šlo něco méně, něco více, ale snaha bylaJ Doufáme, že načerpané dovednosti a zkušenosti budou vidět na jevišti a divák bude z našich představení odcházet spokojenější než dřív.
 

4.8. 2007, skalní hrad Sloup: výlet

   Během soustředění pár členů našeho souboru dostalo nápad na skvělé dvojí obohacení. Poprvé obohacení peněžní, kdy by se nám do divadelní kasičky přikutálelo pár penízků a podruhé obohacení zkušenostní pro nás herce. Nelenili a sepsali krátký scénář a seznámili nás s nápadem. Napadlo je hrát určité krátké herecké etudky z středověkého prostředí v prostorách skalního hradu Sloup. Výlet, který jsme na jejich popud uspořádali, byl hlavně takové ,,očumování“ terénu. Odolnější členové souboru se vydali na Sloup z nového Boru pěšky, méně odolní se vydali autem.  Sešli jsme se v hojném počtu, radili se, která místa by byla nejvhodnější a víceméně se dohodli, že do toho opravdu půjdeme. Ale jak to nakonec všechno dopadne je ve hvězdách.

Skalní hrad Sloup -Jak to dopadlo?

   K obohacení snad došlo a to k obohacení zkušenostmi, lidičky se sešli a vytvořili texty.
K prvnímu sezení došlo již 4.8.,kdy jsme si po výletě na hrad udělali poradu na zahrádce restaurace Druhý domov,další schůzky proběhly ve Veroně a v divadle.Ujasňovaly se jednotlivé obrazy,obsazení postav a pomalu se tvořily texty k daným "oživlým obrazům".Někdo chrlil nápady,jiný občas přispěl troškou a společný scénář dostával konkrétní podobu.Bohužel s odcházejícím létem odešlo též naše počáteční nadšení,takže jsme všechny scény nedopsali.
Nicméně někteří jedinci souboru se stále nevzdali myšlenky,že ačkoli je již letošní sezóna pro naši hru ztracená,měli bychom alespoň scénář dotáhnout do zdárného konce.Ale jak to dopadne,to ukáže až čas.

Září 2007 – začínáme zkoušet

   Po dlouhé době váhání a dohadování co bychom vlastně měli hrát, jsme se rozhodli, že se vrátíme k nacvičení nějaké pohádky a tím pádem bychom se mohli zúčastnit po letech novoborské přehlídky „Dospělí dětem“.
   Ovšem jaké pohádky? Po zkušenostech s porotou z předešlých ročníků to byla docela těžká volba. Věděli jsme, že tak jako tak k tomu budou mít výhrady a i to, že snad mají alergii na Koloděje. Přesto jsme si nakonec vybrali jeho pohádku Ježibaby z Babína .
Nejdřív se ale musel tak trochu přepsat scénář, čehož se ujala Judita a pak na prvních zkouškách my všichni.
   Scénář byl hotový, obsazení jednotlivých rolí také, dokonce „došlo“ i k alternaci jednotlivých rolí, ale bohužel časem alternující herci až na čestné výjimky odpadli a jako vždy spíš někdo neustále chyběl.
Další co jsme potřebovali byla hudba. Jako vždy jsme poprosili našeho dvorního skladatele Michala Vaňka. Michal hudbu udělal, přišel nás to i naučit zazpívat, jenomže jednak přecenil naše možnosti a jednak to byla hudba moc složitá a pomalá, takže se musela několikrát předělávat.
Teď už zbývalo dodělat kulisy, kostýmy ….. Přípravy kulis – těch nejdůležitějších jako je ohniště, kámen, pařezy, se ujal Vítek. Udělal to moc pěkně, za což mu všichni moc děkujeme. Kostýmy nám ušila paní Hrdličková z České Lípy , a zbytek lesa jsme dodělali společnýma silami.
Teď už zbývalo „jenom“ to pořádně nastudovat.

 

Naše první divadelní miminko Viluška Juřicová 9.11.2007   

   Ahoj, tak jsem dnes přišla na svět a říkají mi Vilma. Jsem dlouhá 46 cm a vážím 2,61 kg. Už se na Vás všechny těším, ale teď jdu spinkat.

   Takovou krásnou sms jsem dostala od novopečeného tatínka Vaška a měla jsem z toho ohromnou radost. Naše společnost tím pádem rozrostla o dalšího čelena, její rodiče se totiž seznámili díky našemu spolku. Miminko i její maminka byly v pořádku jak jsem se vzápětí dověděla přímo od Idy. Zprávu o příchodu Vilušky na svět hned rozeslala všem naším členům i s fotodokumentací, podívejte se sami, není krásná …?

Vaše Judit

 

30. listopad 2007– slavnostní zahájení adventu v Novém Boru

   V rámci slavnostního zahájení adventu se jako každým rokem u nás v Boru konalo rozsvícení vánoční výzdoby města, které bylo doplněno bohatým programem. U toho jsme samozřejmně nemohli chybět!! Před pátou hodinou jsme se sešly v knihkupectví upana Rady, kde jsme se převlíkli. Staly se z nás  nadpřirozené bytosti. Měli jsme dva Mikuláše (Jiřik a Vítek), 3 čerty (Pavli, Tomáš, Péťa), 3 anděly (Terka, Renča a já), také 3 přihlížející (Judit – i když dle tchýně Vítka  Chalupníčka vrchní čert, Týna a Jana) a fotografa (Jirka). Opět jsme se mohly cítit jinak. Ponořili jsme se do světa pohádek, rozzářila se nám očka a ústa se nám rozesmála. Zatímco jsme čekali na náš výstup v podobě předvánočního průvodu, sledovali jsme rej na náměstí... Na kostele bimbal zvon, lidé se pohybovali sem a tam, okoukávali různé stánky s pivem a občerstvením a děti si užívaly, protože pro ně byl připravený bohatý program. Najednou zvon utichl a z kostelní věže se pomalu sesouvali tři andělé, kteří rozsypávali na novoborský dav hvězdný prach. Byla to nádhera. Také se mezi našimi obyvateli objevil Santa Claus se svými dárkovými saněmi.. Potom už přišel náš čas. V čele průvodu se „vznášely“ postavičky, které ztvárňovaly živý Betlém (ten byl později obdivován přímo u kostelních vrat), a za nimi náš soubor. Všichni jsme se usmívali, čerti strašili děti, Mikulášové je uklidňovali a andělé rozdávali sladkosti. Celý večer jsme si užili jak na podiu, tak mezi diváky, těšili jsme se z dětského smíchu, litovali jejich strach, soucítili s nimi (nebyli jsme jiní) a rádi si vyslechli jejich básničky a písničky.. Ani nebyla tak velikánská zima jako loni, takže jsem si tento program užili... A těšíme se na příští rok!! ;-)

Vaše Danča

5. prosince 2007 – Mikulášská v divadle Nový Bor

   Jak už to začalo být tradicí, uspořádal se v Novoborském divadle zábavný program pro děti k Mikuláši, který byl spjat s rozdáváním dárků pro nejmenší. Pochopitelně, kdo by mohl zastat tak zodpovědnou práci než Nopoďáci – Vítek, Jirka P. Mikulášové, Renata, Tereza –Andělé, Tomáš, Pavlína čerti . Judita přihlížející .
   Zatímco na scéně vrcholil zábavný pořad pro děti, my divadelníci jsme dokončovali poslední úpravy našich kostýmů a masek. A protože původně určená hodina nástupu již dávno minula,byli jsme řádně nabuzení,takže děti namísto očekávaného Mikuláše přivítali dva rozdovádění čerti.Ti se však během chvilky,kdy pouštěli hrůzu,rychle zklidnili,takže mohlo dojít k tolik očekávanému rozdávání dárků.Většina dětí byla statečná a sama si došla na scénu a za básničku či písničku byla odměněna, přesto se objevily i slzy. Asi to čert Tomáš na začátku s tím strašením přehnal...

6.prosinec 2007– Mikulášská v obchodním domě Tesco a v DDM?

   V obchodním domě Tesco v Novém Boru se konala Mikulášská akce pro děti s rozdáváním cukroví – Přetěžké role Mikuláš se ujal Jirka Pilský zdatnou pomocnicí mu byla náše Renata v roli anděla. Čerta k nim jsem bohužel už nenašli, ale i tak si myslím, že se to nakupujícím maminkám a dětičkám moc líbilo.
   Další mikulášská akce se konala v DDM Smetánka Nový Bor, kde nás reprezentovaly naše andílci Dana a Tereza.

20. prosinec 2007 vánoční večírek DDM Smetánka

   Ve předvánočním shonu jsme si přece jenom našli chvíli času abychom se sešli a oslavili společně vánoce, předali malé dárečky, popovídali si, pojedli popili a posbírali velkou kapsu dobré nálady a síly do další společné práce. Sešlo se nás celkem dost, což je chválivhodné. Také mezi nás poprvé zavítala Viluška Juřicová. Moc jsme se na ní těšili.
   Všichni jsme přinesli dobrou náladu, kterou nám pak značně zkazil Michal Tretter, který pro změnu nemohl mluvit (Michal totiž dost často mívá zdravotní problémy, které komplikují život jak jemu tak nám).V zápětí se ukázalo, že se jedná o tzv. recesi. Hlasivky se mu během večera zázračně uzdravily a hlas se mu vrátil. No to jsme pak oněměli my ostatní.
   Nicméně večírek se zdařil, všichni jsme se přecpali přinesenýma dobrotami a jako obvykle jsme museli zkonstatovat, že nejchutnější cukroví má Tomáš Dokoupil. Kam se na něj hrabeme my ženy.

Leden 2008 příprava kulis na ježibaby DDM Nový Bor

   Máme my to ale štěstí, že mezi námi jsou nejenom šikovní herci,ale i velmi šikovní výtvarníci. O část rekvizit jako je kámen a ohniště se postaral Vítek, kostýmy nám ušila švadlena, zbývalo dodělat nějaký ten strom a keře, abychom se mohli vydat do lesa Babína hledat štěstí a nakonec najít dvě zapomenuté čarodějnice.
   Jana, která v té době ještě byla vedoucí DDM Smetánka, nám je umožnila ve sklepeních prostorách během víkendu namalovat.
   Hlavním výtvarníkem byla Terezka Hanušová, zdatně jí asistovali Jana, Týna, Judita , Vítek a nakonec i Vítkova žena Olina. Jak se nám to povedlo, to posuďte sami.
 

Účastníci – Tereza, Jana, Týna, Vítek, Judita
Zůčastnění – Jana,Tomáš, Vítek,Dana, Tereza, Pavlína, JirkaP, Petr ? Jirka F, Michal T.,  Judita, Týna, Vašek, Ida a Vilma Juřicovi

27.února 2008: Městské divadlo Nový Bor, předpremiéra Ježibab z Babína

Tak to tady ještě nebylo. Poprvé za naší skoro pětiletou kariéru jsme zažili takový luxus, jako je předpremiéra. Všem to znělo celkem zvláštně a byli jsme všichni v ten den taky patřičně nervózní. Nikdo to nechtěl zkazit, i když se v podstatě jednalo o veřejnou generálku. Nechtěli jsme to zkazit už z toho důvodu, že našimi diváky byli děti z mateřských školek v Novém Boru a pro koho jiného jsme hlavně studovali tuhle pohádku když ne pro děti? Tak jsme si chtěli dát záležet, aby se pohádka našim malým divákům líbila.
   Nastoupili jsme v původní sestavě. Pavlína si poprvé a naposledy zahrála svou ježibabu Matyldu. Je to strašná škoda, protože při jejích výstupech na jevišti jsme se my, ostatní herci, dusili smíchy.
   Představení proběhlo bez vážnějších komplikací. Dětí přišlo sice méně, než jsme předpokládali, ale myslím, že se nám představení povedlo a dětem se taky líbilo.

Osoby a obsazení:        Ježibaba Klotylda:                   Dana Bílková
                                    Ježibaba Matylda:                   Pavlína Kravcivová
                                    Ježibaba Kordula:                   Kristýna Brožová
                                    Martin:                                    Michal Treter
                                    Barunka:                                 Renáta Koutenská
                                    Vodník:                                  Vít Chalupníček
                                    Hejkal:                                   Jiří Pilský

Režie:                             Judita Brožová
Hudba:                           Michal Vaněk
Technická spolupráce :   Tomáš Dokoupil, Petr Heřmanský
Kulisy:                            Tereza Hanušová a členové NOPOĎ
Kostýmy:                        pí. Hrdličková

 28.března 18 h představení Rumburk Agentura Drahoušek

   V rámci oslav Dne učitelů v Rumburku jsme předvedli komedii Agentura Drahoušek, která má tak trochu souvislost s tímto svátkem. Jeden z hlavních hrdinů je učitel hudby. Došlo tam k alternaci, rolí manželů Juřicových po dlouhé době si zahrála i Judita (Eliška) a Pacičku ztvárnil Vítek.
   Hru jsme  předvedli v malém sále,který byl na naše poměry opravdu "malý", takže jsme se museli vypořádat i s prostorem(příchody a odchody). Představení i přes některé nedostatky pozvolna plynulo ke zdárnému konci,snad jediné malé mínus bylo, že se nám nepodařilo včas otevřít láhev piva, takže na scéně "pěkně vypěnilo".
   A přestože se hrálo jen pro uzavřenou společnost-pro učitele a jejich doprovod-ohlasy na naše představení byly velmi pozitivní (alespoň ty,které se k nám dostaly...)

29.března 2008: Městské divadlo Nový Bor, Dolní Poustevna, premiéra a první repríza Ježibab z Babína

   V tento den jsme si našich Ježibab z Babína opravdu užili. Od 10 hodin ráno se v Městském divadle v Novém Boru konala slavnostní premiéra naší pohádky. Každý z členů souboru pozval na premiéru široké příbuzenstvo i kamarádstvo a tak jsme se chtěli vytáhnout. Hlediště se začalo zaplňovat a my jsme se začali proměňovat v pohádkové postavy. My čarodějnice jsme se proměnily opravdu k nepoznání.
   Naše herecké obsazení zůstalo téměř nezměněno, jen za nepřítomnou Pavlu zaskočila Terezka Hanušová, které milá Ježibaba Matylda už zůstala a dál nás tedy Terka baví a trochu děsí ve své skvělé roli.

Představení se samozřejmě neobešlo bez kiksů které jsme naštěstí poznali jen my herci a pokaždé, když se díváme na DVD z premiéry, tak nás trošičku zamrazí v zádech. Každopádně příbuzenstvo, kamarádstvo i další obecenstvo bylo podle reakcí spokojeno a o to nám šlo především.

Po naší slavné premiéře jsme se odebrali na oběd do restaurace AJETO v Novém Boru. Jelikož jsme my čarodějnice nepovažovaly za důležité se odlíčit, personál restaurace byl poněkud překvapen naším zjevem. Ale oběd byl výborný.

Jelikož jsme ještě ten den hráli od tří hodin v Dolní poustevně museli jsme se po vydatném obědě rychle přesunout na místo určení. Kulturní dům na nás působil sympaticky. Největší problém byl se zavěšením kulis a naaranžováním celé scény, ale tak už to bývá, když hrajeme někde jinde než doma v novém Boru. Nakonec jsme všechny technické problémy zdárně vyřešili a pohádku odehráli. Snad se našemu nepočetnému obecenstvu líbila.

 24. 4. 2008 17 h Jedličkův ústav Liberec – Ježibaby z Babína

    Náš soubor se toho dne odpoledne vydal mezi děti, kterým jejich zdravotní postižení bohužel nedovolí vést normální život. Někteří jsme z toho měli tak trochu stísněný pocit, ale jelikož jsme to slíbili Vítkovi, který tam má také syna, tak se šlo na věc.
   Sál kde jsme hráli byl moc pěkný, přivítání velice milé ze strany vedení ústavu, kteří nám připravili i občerstvení. Sehráli jsme tady velice emotivní představení , před vděčnými diváky, kteří se úplně vžívali do děje a po skončení nás nechtěli pustit. Byl to pro nás obrovský zážitek.
   Děkujeme a slibujeme, že Vás navštívíme zas.

 30 dubna 2008 pálení čarodějnic Náměstí Nový Bor

   Áááá, jsou tu zase čarodky!! Na ty se s holkama těšíme každý rok!!! ;-) Novoborští hasiči uspořádali opět velkolepou slavnost k Valpuřině noci. My jsme se samozřejmně zúčastnili.. Na náměstí byl připraven bohatý program jak pro děti (v podobě různých soutěží a volba miss Čarodějnice), tak pro tatínky (stánky s pivem a občerstvením) i pro maminky (odpočinek od dětí :-D a stánky s vetešnictvím). Moderování celé akce se ujala Jana Lovecká, a my jsme obstarali ve spolupráci s Rytíři Lužických hvozdů, hasičů, kaskadérů z Prahy a pana Hejtmana, zdárný průběh inkvizičního procesu.
   Všichni jsme byli pověřeni hlavním programem. S Terkou a Týnou, které měly hrát hodné a nevinné čarodějnice (kdežto já tu špatnou a spravedlivě odsouzenou ;-P) jsme se připravovaly a malovaly snad půl hodiny před zahájením.. Vypadaly jsme hrůzostrašně... Slavnostního průvodu se zúčastnil i Hejtman Libereckého kraje, pan Skokan, pro kterého bylo připraveno šermířské vystoupení... Poté dva mniši přivedli Terku s Týnou, ubohé odsouzené, které údajně obcovaly s ďáblem a otrávily lidi v celé vesnici. Ty ale zachránili dva mladíci.. Jeden bojoval s šermíři, kteří ubohé dívky uvěznili, a ten druhý přivedl mě a uvedl celou situaci na pravou míru.. To já jsem byla ta zlá, opravdová čarodějnice, která pracovala s bylinkami, obcovala se zlými duchy a snažila se začarovat celou ves... Nade mnou, zlou a podlou, se vznášely temné síly... Hejtman nevěřil, že já jsem ta zlá.. Chtěl důkaz.. Ten byl nalezen.. Na mé pravé paži byl vypálen cejch... Proto jsem byla usvědčena a odsouzena k upálení.. Já ale hloupá nebyla, vyvlíkla jsem se z řetězů, ukázala na svou světlou polovičku, od které jsem se konečně dokázala odloučit, na všechny prskla prokletí a s hrůzostrašným smíchem jsem utekla za svými dalšími zapeklitými plány, jak pokořit svět... Z povzdálí a bezpečného úkrytu jsem se dívala, jak mé „kolegyně“ zachraňují a propouštějí. A hlavně!! Sledovala jsem, jak upalují mojí bílou, hodnou, nevinnou půlku!!! Cha, cha, cha, bacha na mě!!! Kdo se jen křivě podívá, ten zhyne pod mým zakletím strašlivou smrtí!!!

Vaše Danča

   Tato akce, která má podle mého názoru velký ohlas, se konala po dvou letech. Loni se bohužel kvůli neshodám nekonala. Naše divadelní společnost se zúčastnila upalování již po třetí a musím konstatovat, že rok od roku je naše upalování důkladněji promyšleno. Letos jsme dokonce dostaly do rukou scénář, což se v minulých letech nestávalo, protože jsme s děvčaty vždy improvizovaly a do hry byly zapojeny i mučící nástroje.
   Letos se našeho upalování zúčastnil i pan Petr Skokan, hejtman Libereckého kraje. Oblékl se do historického kostýmu a plnil v našem malém představení roli našeho žalobce.
   Akce byla domluvena tak, že letos se budeme nechávat upalovat tři čarodějnice (Dana Bílková, Tereza Hanušová, Kristýna Brožová) s tím, že dvě z čarodějnic budou obviněny neprávem a upálena nakonec bude jen jedna ta ,,pravá“  třetí čarodějnice.
   Inkviziční průvod začínal u školy na náměstí, kdy jsme vylezly spolu s rytíři a hasiči, kteří byli převlečeni za mnichy, zadním vchodem a vynořili jsme se u kostela. První šel bubeník, mniši a poté drábové, kteří nás vlekli v pravých okovech, ze kterých jsme poté měly pěkné modřiny.
   Když náš průvod došel až na konec náměstí, začal výslech, kde se dvě nevinné čarodějnice pokoušely prokázat svou nevinu a nakonec byly osvobozeny statečnými rytíři. Naší kamarádku Danu, která hrála pravou čarodějnici, která měla být upálena, nakonec těsně před hranicí vyměnili za figurínu, takže vše dobře dopadlo.

Vaše Týna

1. května 2008 – Pohádkový les Nový Bor

Ráno nám ten den vůbec nepřálo počasí. Byla zima a mrholilo. Nikomu z nás se nechtělo ven z postele a cestou do DDM Smetanka v Novém Boru, kde jsme měli sraz, jsme uzavírali sázky na to, kolik lidí asi na pohádkový les přijde.

Náš soubor se tohoto lesa zúčastnil v hojném počtu. Sestavili jsme 8 stanovišť. Náš pohádkový les začínal na Rumburských hrdinech v Novém Boru a končil u knedlíkárny. Prvním stanovištěm byla zastávka u Křemílka a Vochomůrky, za které byli převlečeni Petr Heřmanský a Jiří Focke. Pak následovala zastávka u princezny (Sylva Chalupníčková), Pipi dlouhé Punčochy a šnečka (Renáta Koutenská a Jana Bílková), vodníka a hejkala (Vít Chalupníček a Jiří Pilský), Manky a Rumcajze ( Dana Bílková a Vojta Lovecký), ježibab (Judita Brožová a Jana Lovecká), u čerta (Tomáš Dokoupil). Náš pohádkový les uzavírali Bob a Bobek (Kristýna Brožová a Nikola) . Každé stanoviště mělo přichystáno pro příchozí záludné úkoly: jít po provázku se zavázanýma očima, sbírat korálky, skákat v pytli, pomáhat pokreslit perníkovou chaloupku…Akce byla připravena skvěle a po drobných zmatcích s kostýmy v DDM jsme včas vyrazili vyznačit trasu a připravit stanoviště.
   Jako zázrakem se v okamžiku startu vybralo počasí a přišlo neuvěřitelné množství lidí. Chodili celé rodiny i s pejsky nebo jen osamělí tatínkové se svými ratolestmi. Občas se na stanovištích tvořili fronty, ale všichni návštěvníci byli dobře naladěni a zvládali malé zpoždění s nadhledem. My pohádkové postavy jsme se cítili jako filmové hvězdy, protože jsme se často fotili s dětmi a po skončení akce jsme byli všichni celkem unaveni. Ale za rozzářené dětské obličeje nám na naše námaha i brzké vstávání určitě stály.

23- 25. 5. 2008 Dospělí dětem divadlo Nový Bor

(soutěžní přehlídka divadelních souborů hrajících pro děti)

     Náš soubor pouhé tři týdny po vzniku v roce v rámci této přehlídky v roce 2004 se poprvé představil veřejnosti. Tenkrát jsme hráli pohádku o popletené princezně, ale bohužel to nakonec spíš bylo o popleteném souboru.
   Letos jsem si řekli, že zkusíme znovu štěstí, když už máme nastudovanou tu „Ježibabí“ pohádku. Původně se přehlídky mělo zúčastnit 5 soutěžních představení, ale bohužel postupně odpadli  - nedostatek času na přípravu , onemocnění hlavní představitelky atd. Nakonec zbyli tři soubory včetně nás, kteří si změřili své síly.

   Přehlídku jsme zahájili my 23. 5. v 17 h odpoledne před bedlivými zraky odborné poroty ve složení :Eva Kodešová – předsedkyně,  Denisa Nová a Miki Vik

Mezi herci vládla tak trochu nervozita a jelikož se jednalo o pátek, jsme se se tam dostavovali bohužel na poslední chvíli a nebyl čas se přeorientovat z „civilu“. Představitel  vandrovního Martina – Michal Tretter, ačkoliv je vynikající zpěvák, hned v úvodu zapěl, že se to pomalu nedalo poslouchat. Došlo tam i k dalším kiksům ,ale bohužel se s tím už nedalo nic dělat.

Při hodnocení od poroty jsme se pochopitelně o všech našich nedostatcích dověděli, hlavně nám vytkli samotný výběr. Nevím proč, ale jak se ukazuje z průběhu předešlých ročníků., pohádky pana Koleděje nejsou zrovna v oblibě u porot. No nic, to je jejich věc. Přesto nám udělili mnoho užitečných rad, ale zazněli i věci se kterýma jsme nemohli souhlasit.

Nakonec ale vše dopadlo celkem dobře, protože jsme dostali cenu za mužský herecký výkon – Michal Tretter za roli vandrovního Martina (i přes ten zpěv) a Judita Brožová  z režii. Bohužel nás, ale nikoho dalšího nedoporučili na přehlídku pohádek „Popelka“ v Rakovníku. Třeba příště ….

A jak to všechno bylo si můžete prohlédnout zde.

Také jsem jako každý rok jsme pomáhali při zabezpečení akce, protože v rámci této přehlídky se nejenom hrají pohádky,ale děti mají možnost si vyzkoušet své schopnosti v kreslení, hraní kuliček, skákání panáka, házení kroužků na cíl a podobných aktivitách. Aby měli větší motivaci, tak jsou odměněny sladkostmi, vstupenkami na pohádky a ti nejlepší i plyšáky. O zabezpečení těchto aktivit se celou dobu starali Jana, Judita, Tomáš a Renata

 6.6. 2008 LDL Libochovice – Poprask na Laguně

   Již podruhé se nám podařilo zúčastnit se divadelní přehlídky „Libochovické divadelní léto“ .Tentokrát se konal již 51. ročník, kde jsem si změřili síly s dalšími osmi amatérskými soubory Měli jsme tak trochu problémy s obsazením, protože z herců, kteří tu hru původně nastudovali chyběla představitelka Lucciety a na poslední chvíli odřekl účast představitel Beppa Tomáš Spejchal.
   Nezbývalo, než to přeobsadit a zkusit štěstí. Roli Lucciety velmi zdárně převzala Kristýna Brožová. Týna tu hru znala už vlastně jednou zaskakovala i když za jinou postavu. Beppa narychlo nastudoval Jirka Pilský. Měli jsme strach, že to Jirka nezvládne,(přeci jenom nemá tolik hereckých zkušeností, jako Týna - letos hrál poprvé a to jenom malou roli Hejkala v ježibabách) ,ale velice mile nás překvapil roli zvládl velmi dobře.
   Přijetí bylo skvělé, byli jsme slavnostně přijati starostou města, dostali jsme dárečky, občerstvení , kytičku no co si člověk může více přát…..Snad více štěstí při předvedení hry. Zaskočil nás malý prostor na jevišti a velice špatná akustika v sále. Během představení se nám rozpadl vozík, vařené kukuřice se váleli po celém jevišti, Michal zapomněl kus textu.
   Odborná porota ve složení manželů Kodešových a Jana Pokorného nám to pak také vytmavila. Nebylo nás slyšet, mluvíme velice špatně, nehráli jsme klasickou verzi, nebylo čitelné kdo do které rodiny patří a další Odjížděli jsme s velice smíšenými pocity. Dokonce jedna naše řidička která vezla domů naše herce dostala po cestě při kontrole policejní hlídky pokutu.
   Přesto velice překvapivě jsme získali i nějaké to ocení a to :
Čestné uznání Evě Novotné za scénu
a cenu Jana Holfeuera za nejlepší mladý herecký výkon pro Michala Trettera
 

12. - 14. 6. 2008 Divadlo za sklem Nový Bor III ročník .

Celou akci zorganizovala Jana Lovecká , zdatným pomocníkem v závěru jí byl Tomáš Dokoupil a Petr Heřmanovský.
Náš soubor měl 2 představení a to:
12. 6. 17 h - Agentura Drahoušek v parku u městského kina téměř v původním obsazení(Vítek v roli Pacičky) Měli jsme obavy z deště – nepršelo. Na konci představení nám vypnuli proud, takže, nemohli jsme pustit závěrečnou písničku, tím pádem diváci nepoznali, že je konec.představení .
14. 6. 15 h – Ježibaby z Babína – louka u Městského divadla
Počasí bylo nádherné, ovšem ztratil se jeden kostým, což jsem zjistili cca hodinu před začátkem.- – což jsou postřehy našeho souboru.

   A teď hodnocení organizátorky.  

   Akce byla úspěšná, celkově se jí zúčastnilo odhadem 800 diváků všech věkových kategorií.  Bylo odehráno 12 představení. Divácky vděčné bylo vystoupení na chůdách spolku Studna a Happyend, které probíhalo v prostoru zahrady Parkhotelu. Divadlo Kvelb, které hrálo na náměstí, mělo hned po panu Duškovi a jeho Čtyřech dohodách, největší úspěch. Závěrečný den měl díky příznivému počasí větší návštěvnost a večer, který probíhal v prostorách Školní hutě na Revoluční ulici, byl maximálně naplněn. Akce se zúčastnila také firma Glassbor, která poskytla své  prostory  pro divadelní vystoupení, takže myšlenka, že divadlo bude propagovat sklářskou výrobu, byla taktéž zrealizována.

5. 7. . 2008  17 h Ježibaby z Babína -Mlýny Kytlice  .

   V našem pohádkovém tažení jsme pokračovali naší tradiční (doufejme) štací ve skalním divadle Mlýny. Po loňském „utopeném“ vystoupení Dívčí války jsme měli veliké obavy, jestli nám počasí vyjde- vyšlo. Sice v průběhu příprav jsme se museli schovat před deštěm, ale nakonec vše se v dobré obrátilo. Hrálo se nám prima, před prima publikem. Návštěvnost sice nebyla největší (přišlo asi 50 lidí), ale dostali jsem pochvalu od pana Krejčího (pořadatel akce) „Jste dobrý, hrajete s chutí, číší z Vás dobrá nálada a pohoda, velice pěkná scéna a účelné rekvizity. Od Vás beru všechno.“
   Největší úspěch u diváků sklidil Hejkal,ale ani ostatní se nemohou stěžovat na nezájem. Po skončení pohádky se diváci chtěli vyfotiti se všemi.
   Už se těšíme na další ročník, třeba si zahrajeme konečně tu Dívčí válku.
 

26. 7. . 2008 18 h Akce „bagr“ na zahradě u Brožů - Skalice .

   Tak jako každý rok i letos jsme se sešli na výroční schůzi našeho ochotnického spolku,která samovolně přešla v přátelské posezení „u bagru bez bagru“.
   Zpočátku to vypadalo na pánskou jízdu-mnozí se omlouvali předem a některé si to na poslední chvíli rozmyslely-,takže čest žen zachraňovala pouze Judita.Ale myslím,že se v přítomnosti Petra, Jirky P.,Tomáše, Štěpána a „hostů schůze“ Bohouška a Pavla,kteří se nám postarali o báječnou večeři na grilu,cítila dobře.Navíc zanedlouho ji přijela podpořit Ida,ovšem i „chlapi“ posílili-přijeli Vítek a Vašek. Zábava se rozjela na plné obrátky-inu,divadelníci…
   Z mého pohledu se akce vyvedla na výtečnou.Vynikající maso na grilu, pití i dalších ňamek víc než dost,(co se nesnědlo,bralo se na soustředění do Lindavy/Svitavy) a hlavně jsme probrali činnost našeho souboru jak v době nedávno minulé, tak i plány do budoucna. A přestože by se mohlo sedět ještě déle, okolo čtvrté hodiny ranní jsme se rozešli a rozjeli do hajan.
A ti, kteří se akce nezúčastnili, můžou jen a jen litovat.
Váš Tomáš
 

28. 7. – 1. 8. 2008 Divadelní soustředění Lindava/Svitavy

     Účastníci : Lektor - Ladislav Vrchovský,
     Kuchař - Bohuslav Rambousek
     Jana Lovecká
     Judita Brožová
     Dana Bílková
     Tereza Hanušová
     Petr Heřmanský
     Vít Chalupníček

   Odpoledne dojížděli: Tomáš Dokoupil , Štěpán Kňákal, Jiří Pilský, Sylva Chalupníčková a jedno odpoledne Ida, Vilma a Václav Juřicovi
Prostředí a počasí perfektní, nálada jakžtakž, jídlo super, program vyhovující.
   V pondělí jsme se úspěšně přemístili z Nového Boru do Svitav. Obývali jsme tam chatičky a měli jsme k dispozici kuchyň s jídelnou, kde vládl nepřekonatelný Bohoušek. Láďa se staral o naše duchovno (již potřetí vzdělával naše nevzdělatelné divadelní umění) a Bohoušek, mistr chutí, o naše žaludky. A to sice tak, že jsme každý den funěli nad úžasnou stravou a dobrůtkami, které pro nás vymyslel. Nezapomenutelné bylo naložené masíčko, které vzniklo i díky Vítkovi.
   Láďa s námi probral jak artikulační cvičení, tak dýchání, prostorové vnímání a bohužel musel být i svědkem našich dohad, hádání a vyjasňování si nejrůznějších názorových shod a neshod. I to se stává., ale když jsme probírali priority našeho souboru, na předních místech bylo souznění souboru, což je velice dobře.
   Pomalu jsem pronikali do tajů hry Harold a Maud od Colina Higginse., učili jsme se totiž i teorii režie, tzn. jak probírat novou hru z pohledu diváka, charakteristiku a stylizaci postav. Zamýšleli jsme se nad jednotlivými obrazy a učil nás s nimi pracovat z pohledu emocí, co mají jednotlivé obrazy vyvolat v divákovi. Přijel se za námi podívat Miky Vik ( člen souboru Jirásek Česká Lípa), kterého jsme požádali o pomoc při nastudování této hry a on to přijal.
   Díky celé řadě názorových výměn jsme si ujasnili řadu věcí. Např. jsme se dohodli, že čtené zkoušky budou probíhat v Navrátilce a divadlo použijeme v momentě, kdy začneme pracovat se scénou a prostorem. Vymezíme na jevišti nejmenší prostor, na kterém kdy hrajeme a budeme se snažit omezit tak svůj rozlet, který nám poskytuje borské divadlo. Zjistili jsme,že chyba není v divadle, ale v nás v naši neukázněnosti při přípravě na hraní, včasnosti příchodů a celkového chování během zkoušky. Uvědomili jsme si, že je to hlavně o nás a dali jsme si předsevzetí, že na zkoušku budeme chodit od 17.30, kdy 15 minut budeme povídat, 15 minut dáme hereckým dovednostem a zklidnění a prostě v 18.00 začneme zkoušet při maximální pozornosti všech divadelníků. To jsem zvědavá!
   Dále jsme došli k tomu, že bude dobré, když si Judita odpočine od režírování a věčného cepování nás nezvedenců a naopak mi si odpočineme od jejích slovních výbuchů, a tuhle práci svěříme (navrhla to ostatně sama) Mikimu. Očekáváme jiný styl práce a prostě změnu, kterou asi potřebujeme úplně všichni.
Ve čtvrtek jsme hráli Ježibaby z Babína ve Sloupu, přičemž nás bedlivě pozoroval divadelní kritik, náš oblíbený lektor Láďa. Všichni jsme se klepali, co z něho vypadne a taky to přišlo.
   Hraní proběhlo s klasickými okamžitými nápady herců, kdy např. Michal Tretr zmizel v přírodě a netušili jsme kdy a kde se objeví. Děvčata proto seběhla z pódia k divákům za Michalem a zbytek souboru sedící v hledišti už věděl, že je zle, že to se Láďovi líbit nebude. Holt lidová divadelní tvořivost je nekonečná, stejně jako okamžité nápady našich herců.
   Rozbor následoval ve Svitavě a bylo to bouřlivé. V podstatě jsme se dozvěděli, že nejlepší by bylo celou pohádku přepsat. Z celého textu se mu líbil začátek, který k tomu připsala Judita. Byli jsme kritizování, že jsme nevyužili přirozeného prostředí a cpali jsme tam umělé prvky, jako namalované keře apod. Nejlépe ze všeho vyšel Hejkal – Jiří Pilský a Martin – Michal Tretr. V podstatě jsme se shodli, že měl Láďa pravdu. Sklopili jsme uši a poslouchali, až na některé z nás, kteří mají přeci vždy svůj jedině správný pohled na věc. Toto sezení vyústilo bohužel i v nepříjemnou výměnu názorů což způsobila že naše vzpomínky na soustředění trochu zhořkly.
   Mně osobně se líbilo i koupání pod jezem a v rybníku, protože počasí nám opravdu přálo. Láďa splnil svou úlohu na výbornou, to je nezpochybnitelné, péče Bohouška, byla boží ale…
Vaše Jana

31. 7. 2008 „Ježibaby z Babína“ Sloup v Čechách

   Skalní divadlo ve Sloupu v Čechách nás přivítalo i tentokrát velice vlídně. Počasí bylo nádherné, nálada dobrá, pořadatelé perfektní. Herci se také dostavili všichni a naštěstí zavčasu. Měli jsme obavy jestli budeme mít Martina, protože jako obvykle se na několik dnů odmlčel a nikdo z nás nevěděl co s ním je. Naštěstí jenom pracoval.
   Část výpravy se sem vydala přímo ze soustředění včetně našeho lektora a kuchaře. Dále se pak dostavili rodinní příslušníci a známí aby nás podpořili. Naštěstí diváků bylo dost navzdory tomu, že jsme hráli v neobvyklý den a propagace ze strany pořadatelů nebyla nějak valná. (Den před představením nám volali, že by potřebovali nějakou fotku.)
   Po počátečných zmatcích a „výměně názorů“ se nám povedlo postavit kulisy, dát dohromady kostýmy a rekvizity (nejdřív se ztratil uzlík vandrovního – byl zahrabaný v autě), postavit aparaturu vymyslet odkud se bude přicházet a kam odcházet.
   Ohlášení začátku představení se ujal Tomáš jakožto zápasník pomocí svého šarmu a zvonku pro kravičky sklidil veliký potlesk u diváků.
   Pak to vypuklo. Hrálo se všem velmi dobře, všichni byli uvolnění, až na Barunku mluvili nahlas a ani netrpěli přílišnou sklerózou. Pochopitelně se to neobešlo bez kiksů a „inovací“, že jsme nestačili zírat. Martin nám odešel hledat „princezny“ až bůhví kam a ježibaby mu tím pádem šly naproti? I ostatní přicházeli z různých neočekávaných míst a podobně. Náš zápasník během představení fotil okolí, což chudáci diváci si mysleli, že to patří do představení a čekali na nějakou akci…
   Nicméně nakonec vše dopadlo dobře. Zatleskali nám a nakonec se s námi nechali i vyfotit.
Kritika ze strany našeho lektora už nebyla tak příjemná, ale on to s námi myslí dobře.
Vaše Judita

15. 8.a 17.8. 2008 „Ježibaby z Babína“ - Krajské dny Libereckého kraje

   Abychom si to užili a také si vydělali nějakou tu korunu, neb nejen z umění je živ herec, tak jsme si dali naší oblíbenou pohádku ještě dvakrát a to na nádvoří vodního hradu Lipý v České Lípě, v rámci organizace Krajských dnů 2008, v pátek 15. 8. 2008 a v areálu zámeckého parku v Doksech v neděli 17. 8. 2008.
Termíny byly známy s dostatečným předstihem takže jsme si to mohli zorganizovat co nejlépe. Léto je totiž pro herce i amatérské, obdobím klidu, jsou divadelní a nejenom divadelní prázdniny, takže bylo nutné za chybějící účinkující najít vhodnou náhradu. Měli jsem štěstí, že nám v těchto termínech chyběla jenom jedna ježibaba a to Klotylda, která se zrovna „flákala“ u moře. Úloha náhradníka nakonec připadla na Štěpána, protože ač je to s podivem, v našem souboru spíš chybí herečky než herci. Nazkoušeli jsme to s ním tak jak to nejlépe šlo i s pomocí původní Klotyldy. Muselo se tak trochu improvizovat co se týče kostýmu a hlavně zpěvu, protože to holt není nejsilnější disciplínou našeho milého kolegy, ale takových je nás víc. a pak už to bylo na Štěpánovi a ve hvězdách jak to zvládne.
   V pátek jsme moc štěstí neměli. Ačkoliv ještě ve čtvrtek bylo krásně, celý den pršelo a byla strašná zima. Dokonce se někteří domnívali, že se ani hrát nebude vzhledem k počasí.
   Smlouva je ale smlouva a muselo se. Nejdřív byli problémy s prostorem. Sice na hradě Lipý je k dispozici krásný zastřešený podium,ale to téměř celý zabrali technici s hudební aparaturou pro Fešáky, kteří měli ten den také vystupovat, ovšem až od 21.30 a my hráli od 17 h. O této skutečnosti jsme se dověděli zhruba hodinu před vystoupením. No nic, vše se nakonec zdařilo postavit. Sice po trochu emotivní výměně názorů mezi mnou a jedním z techniků.
   Obávali jsme se, že budeme hrát pro sebe a pro výše zmíněné techniky a pár známých, ale ejhle měli jsme i nějaké diváky včetně dětského publika. Štěpán to zvládl celkem dobře, dětem a přítomným se to líbilo a to je to hlavní.
   V neděli jsme už měli mnohem větší štěstí na počasí, ačkoliv ráno to zase vypadalo, že se sluníčko na nás zase nebude usmívat. S přípravou scény jsme už měli mnohem menší problémy po zkušenostech z vodního hradu. Na pódiu, které bylo mnohem menší než v České Lípě trůnila hudební aparatura tentokráte i s muzikanty. My jsme si zametli prostor před ním, natáhli tam maskovací síťovinu, postavili les a hrálo se. Diváků bylo spousta, nálada výborná, Štěpán už mnohem jistější, takže jsme to zvládli téměř na jedničku. Jenom nebyla slyšet naše Barunka a občas nám do toho zatroubili další účinkující na lesní rohy, a to prosím i do našich písniček. Lidi tleskali děti se bavili a my také. Pak jsme ještě obešli stánky, počkali si na příjezd historických vozidel a spokojeně odjeli domů. Několik dnů po akci jsme obdrželi poděkování za účast na této akci od Hejtmana Libereckého kraje.
Bylo to opravdu důstojné zakončení divadelní sezony 2007-2008.